Úvahy

Psi jsou agresivní

26. července 2014 v 19:10 | Šárka
Obecně se setkávám se zvláštním názorem. Stále se divím, proč je větší zájem o fenečky, než o psy. - "Víte, my chceme psa do rodiny k dětem, k tomu jsou vhodnější fenky." - "Psi jsou dominantní a agresivní." - "Co kdybychom chtěli po fence štěňátka?"
Poslední názor mě děsí ze všeho nejvíce. Fena dá jednou roztomilá štěňata, která se všechna udají a stává se z ní továrna na peníze. (Osud pejska, který je vypuštěn ve vesnici a běhá denně několik kilometrů nakrývat feny v okolí, není o nic veselejší.)
Takže jak to vlastně je? Jde o pohlaví, nebo přístup majitele? Teď nechci vyzdvihovat psy, ale napíši svůj názor na základě pozorování a zkušenosti s oběma pohlavími. Původně jsem také chtěla spíše fenku, ale rozhodla jsem se pro psa, jelikož se nám s Dagi kombinace "fanaXpes" líbila více. Jelikož Dagi má možná v budoucnu nějaké chovatelské ambice, šla jsem do něj já. A světe div se, byla jsem velmi překvapena.
Říká se, že fena hárá 2x do roka, ale pes celý život. Jenže už se nikde nepíše, že pokud je pes vycvičen a má dobrý vztah se svým pánem, nijak je tento fakt neovlivní. Naopak, pes se vám jakýmsi způsobem utvoří a už je takový celý život, pokud se nestane nějaký závažný problém, který by mohl ovlivnit jeho chování. Kdežto fenky jedou dle kalendáře a jsou jakýmsi způsobem labilnější. Však ženské čtenářky znají i z vlastních zkušeností. Proto bych vnesla tento názor, že psi jsou stabilnější v povaze. Další faktory jsou pouze na přístupu majitele.
Vše si ujistíte tím, že necháte psa kastrovat, což je věc, kterou bych doporučila všem majitelům psů a fen, kteří se v budoucnu nechtějí zabývat chovem PP zvířat. A teď opravdu nechci slyšet mylné názory, že by měla mít fena jednou za život štěňata a u psa; "To bychom mu nemohli udělat." Tato vyčerpávající skutečnost nepřinese žádné straně nic dobrého, samozřejmě bych teď musela zmínit jen tu lidskou sobeckost.

Sobectví

11. června 2014 v 19:51 | Šárka
Ráda bych napsala názor na jistý problém, který tíží mnoho pejskařů. Přichází léto a s ním nekonečné chvíle u vody. Jenže co když váš pes zrovna tuto aktivitu nepreferuje? Četla jsem spousty tipů, jak psa do vody dostat. Ale nikde jsem bohužel neslyšela důvod, proč bych se o to měla pokoušet.

Násilné tahání do vody s názorem, že "nějak toho psa zchladit musím", se mi poněkud nezamlouvá. Pes přeci není stroj. Sám se chladí a usoudí kdy má takzvaně dost. Viděla jsem to na své KK, která vodu nesnášela a vyhýbala se i sebemenší louži, ale v případě, že bylo už příliš vedro, nelenila a vlezla do vody alespoň po břicho. Nechme to na nich. Ta zvířata ještě neztratila všechny instinkty.

Takže proč přesně psa nutit do vody? Pokud se přirozenou cestou nerozhodne, že ho tato aktivita bude naplňovat, nechápu, proč by musel nutně dovádět ve vodě a chodit tam pro loptičky. A zde narážím na to zmíněné sobectví. Snažte se trochu porozumět psovi a nenuťte ho do něčeho co nechce jen pro váš dobrý pocit.

Život s "bojovým plemenem"

29. května 2014 v 10:51 | Šárka
Dlouho jsem uvažovala, zda se k této problematice vůbec vyjadřovat. Jsem někým, kdo se nesnaží ovlivňovat ostatní a měnit jejich názor, ale velmi dobře vnímám pohledy okolí. Mírným podmětem bylo hnutí majitelů "psů typu bull" na FB účtu televize Nova po odvysílání reportáže o "psovi vyšlechtěnému k zabíjení".
Věřím, že v dnešní době je těžké získat sledovanost a tak se média řídí dle preferencí diváků. Ti milují drastické příběhy o brutálním napadení dětí a nevinných obyvatel psy, kteří vykazují jakékoliv znaky tzv. "bojového plemene". Nebudu omílat fakt, že pojem "bojové plemeno" doposud nebylo nikde oficiálně definováno a v lidech vzbuzuje pouze strach a nenávist. Ráda bych však chtěla pochopit co přesně vede reportéry k podávání mylných informací. Co takto podat něco nového - fakta a vyjádření odborníků této problematiky. Věřím, že by to všechny strany ocenily.
Co dodat k názoru "anti-pejskařů", že se s tímto problémem něco musí dělat? Věřím, že s tím každý chovatel a majitel jakéhokoliv psa bude rozhodně souhlasit. Pokud by se povedlo kterékoliv plemeno chovat pod jistým dohledem a evidencí množství chovaných psů a jejich dohledatelnosti, byl by to úspěch, o který se snaží PP chov již pěknou řádku let.

Rozhodla jsem vypsat pár příběhů, které poukazují na ovlivnění civilistů, nebo dokonce ostatních pejskařů, médii:
- Po 20 minutách mazlení Very se žena ve středním věku zeptala jakého je plemeno. Po odpovědi, že se jedná o rotvajlera, paní odskočila se slovy: "To je ten zlý pes!"
- Při procházkách (nejčastěji starší) občané přechází na protější chodník a schovávají se do nejbližších vchodů.
- Agresivní - malý - neovladatelný vořech na nás na volno naběhl a místo klidného řešení situace, na mě začala majitelka středního věku řvát ať jdu s tím bojovým plemenem pryč. Vera byla naprosto bez reakce.

PP x ne PP

9. ledna 2012 v 13:10 | Šárka
Zda pořídit pejska s PP nebo bez PP je stále diskutované téma. Ráda bych napsala svůj názor, jakožto člověk, kterému v rodině prošly obě varianty.
Sice to všechno rozepíši, ale musím zdůraznit, že nemám nic proti křížencům, vadí mi pouze zpeněžování jedinců s nedoloženým původem a dodržení jakýchsi chovatelských pravidel.

Co je průkaz původu?

Pokud to řeknu laicky, jde o doklad, který zahrnuje sepsání předků do určité generace. Jsou zde napsané výstavní, sportovní i zdravotní údaje.

Co zaručuje průkaz původu?

Existuje mnoho mylných představ o chovu psů s PP. Obecne se o nich hovoří jako o přešlechtěných, nemocných jedincích jejichž cena se pohybuje neúnosně vysoko. Ovšem dále se tato spekulace nerozebírá.
Pokud jsem se rozhodla pro určité plemeno, požaduji důkaz, že jde opravdu o štěně, které má oba rodiče daného plemene. Pokud vidím jen fotky, nebo věřím "chovateli" pouze pro dobré slovo, dopouštím se první chyby.
Průkaz původu vám nikdy nezaručí, že pes bude 100% zdravý a bude vyhrávat každou výstavu, kterou poctíte vaší přítomností. Ale můžete zabránit rozvoji dědičných chorob (nebo alespoň budete vědět, že tato možnost nastat může) u vašeho miláčka a s velkou pravděpodobností bude vypadat jako příslušník plemene.
Zde se dobírám k mému poselství: Je jen na vás z jakého chovu si psa vyberete. Pokud se podíváte na inzerci a střelíte hned na první nabídku, nemusí se vám dostat ničeho po čem jste toužili.
> Pokud budou rodiče štěňátka příbuzní a vy jej koupíte, vaše věc.
> Nebudou mít zdravotní vyšetření, vaše věc.
> Nejsou výstavně ocenění? Vaše věc.
Tím chci říci, že koupení nemocného, či exteriérově nevyhovujícího psa můžete ovlivnit pouze vy (myslím teď extrémní případy, ne drobné vady). Ne, každý vybraný pes rozhodně nebude šampiónem, ale můžete se alespoň zajímat o předky, zdraví, povahu. Popřípadě napsat do pár chovatelských stanic, omrknout různé srazy nadšenců, nebo výstavy.
Co je dle mě velmi důležité - tak chovatelský servis, který zaručuje valná většina chovatelů. Při každém problému se snaží poradit, pomoci. Tedy, opět to jde od člověka, já osobně mám tyto zkušenosti.

Pro toho, kdo by celý text nepochopil; SHRNUTÍ: Koupě štěněte s průkazem původu by vám teoreticky mělo zaručit zdravého a exteriérově zařaditelného jedince. Kvalitu již ovlivníte vlastním výzkumem a zajmem. Tzv. výběr chovatele.

Cena "papírových" psů x "nepapírových" psů

V poslední době je cena PP psů a bPP psů takřka identická.
Je to dost smutné, jelikož se většina "chovatelů" psů bPP neobtěžuje odchovy ani odčervit. Proto mi řekněte kam ty tisíce za bPP štěně mizí? Kolik toho může takové štěňátko yorka spapkat za první dva měsíce svého života? Kolik asi chovatel zaplatil. Nebudu vůbec mluvit o tom, že tam nevidím žádné velké náklady za krytí - popřípadě cestu do zahraničí za kvalitním plemeníkem - vystavení papírů, čipování, očkování, kvalitní krmení.
Takže, pokud se vám zdá za např.: za border colii bPP 6000 přiměřeně a za border colii s PP 8000 moc, mohli byste skočit na vyšetření.
Proto, pokud chcete nutně psa bPP podívejte se do útulků, nebo na internet. Jsou v nabídce psi rozmanitých plemen, věku, pohlaví, barev, velikosti. Pokud vám prodejce doloží doklady o odčervení a očkování, není problém zaplatit symbolickou částku za pejska bPP.
Ale utratit 10 tis. za křížence se mi zdá jako pěkná ždímačka.

Voříšek je nejotužilejší

Říká se, že voříšci jsou nejzdravější a nejchytřejší. To je ovšem blbost.
Použijte selský rozum: Spojíte dva nemocné psy, neurčité rasy. Bude i nadále voříšek ten nejzdravější? Nebo si spojte určitá plemena, která byla zamíchána do předků, může jít o primitivnější typy ;).
Opět neříkám, že voříšci musí být nutně nemocní, jen nevěřím, dokud neuvidím papír od veterináře.
To jen malý dodatek k této jindy nelogické dedukci.

Na pořizovacích nákladech ušetřím

Pokud to berete takto, možná. Ale uvědomte si také, že náklady za život vašeho psa ještě několikrát převrší náklady pořízení. Jen si spočítejte každoroční očkování, nějakou tu zdravotní komplikaci, krmení, popř. výcvik :). To už máme tučnou sumičku.

Hlavně pozitivně

11. prosince 2011 v 15:44 | Šárka
Tento článek píši na přání několika jedinců, snad se vše vysvětlí a nejastnosti zmizí.

Stejně jak prostředí, kde necháváme spát psy, tak výcvikové metody se mění. Jsem člověkem stále se vzdělávajícím, zkoušející nové metody a snažící se dozvědět nové informace. Nejsem zatvrzelý kynolog, jemuž je jedno, že si usnadní metodou "A" práci a metoda "B" není nejvhodnější i přes její několikaleté využívání.

Zde se pomalu dostávám k jádru věci. Objevením klikeru se mnoha lidem usnadnil výcvik psa, opět: "Svírající v ruce zvukvydávajícíkrabičku" se na ostatní psovody dívají spatra a vyřčené rady ignorují se slovy "To je jedno, my to vyklikáme". Mě taková věta dokáže pořádně rozproudit.
Tato skupina lidí si neuvědomuje, že nejde jen o kliker, ale o celou teorii výcviku, kde kliker slouží pouze jako pomocníček. Takže pak se po roce usilovného klikání diví, že "to nefunguje" a pes je ve stejné fázi jak na začátku.
Nejsem velkým znalcem v této oblasti, proto zde nebudu popisovat tuto problematiku.
I já několika lidem doporučila kliker, ale po velké domluvě a prosbě, ať si dotyčný nejdříve pročte pár odborných článků.
To by byl probrán pan Cvak.

Druhá věc je paní Lenost. Setkávám se s výmluvami, kdy se člověk vymlouvá na vše možné (přes spolužačku znám případ kdy se majitelé vymlouvali na nevyvinutou chlopeň :)) jen aby se psem nemuseli nic dělat. Jednou týdně cvičák a pár drobků od pamlsků v kapsách snad nikoho nezabilo. Mám ročního psa, bojujeme s odvoláním na procházkách od neobvyklých situací - pamlskujeme - ale vím, že jsem nejspíše něco zvorala na začátku já a rozhodně se nebudu vymlouvat na to, že mu jednou za čas lezou z očí litry kysanců.

Názor některých majitelů KK, že se nesmí na toto plemeno pomalu ani zakřičet, v zimně by bez oblečku umrzly a potřebujete nutně k výcviku kliker, mě dokáže opět krásně rozproudit. Takto vznikají názory, že jsou kraťandy nenamotivovatelní, neposlušní a pomalí psi.
Jop, hlavně je za každé upadnutí utěžte a za pozdní příchod po přivolání okřikněte.

Píši kliker, pokud se nelíbí, ignorujte.

Kotec X Postel

5. prosince 2011 v 14:31 | Šárka

Poslední dobou slýchávám stále častěji, že pes v kotci nemůže být jednoduše spokojen. Do takových to debat se ráda zapojuji. Pravdu mít nemusím, ale názor určitě ano.

Nechci to rozdělovat na sportovní kynologii a sportování se psem, ale názor, že pes v kotci je stále sám, trpí a necítí od člověka jakoukoliv lásku, slyším jen od druhé skupiny.
Jde o jednotlivce, ale dokáže mě pěkně nakrknout člověk, jenž tahá své uřvané, nezkrocené psy na skvělém fleecovém vodítku, se slovy: "Jsem lepší jak ty, mí psi se mnou spí v posteli, dělám ten a ten sport a mám to a to plemeno."
Pes nemluví, nikdy mi neřekne "heleď, člověče, mě se tu nelíbí, radši bych do domu", ale doufám, že jsem natolik empatická, abych vycítila, kdy je s mým psem něco v nepořádku. Ano, pociťuji větší nadšení, když jdu se psem ven, jsem mu vzácnější.
Tímto nechci nic odsuzovat, ale když vím, kolik psovi dávám, hlava mi nepobere, proč mi stejnak budou někteří tvrdit, že pes v kotci trpí a radši si jej nemáte v tomto případě pořizovat. V čem je lepší byťák, který jde ven pouze na vykonání potřeby, než pes z kotce, který strávý se svým psovodem několik hodin venku běháním, cvičením ...

Doufám, že článek bude pochopen dobře, jelikož není mířen proti nikomu, žádné disciplíně, ovětví sportu ... Pouze se chci vyjádřit, jak je mi líto některých předsudků.
 
 

Reklama